Jak na to?

Rady Kamenáče, protřelého účastníka podobných akcí a hlavního inspirátora Bike Adventure, všem účastníkům před premiérovým ročníkem 2001. Přestože závodníků a jejich vlastních zážitků přibývá, nikdy neuškodí čerpat ze zkušeností těch ostatních.

Ke každému závodu je potřeba se dobře připravit, s tím asi bude souhlasit každý. V případě nové sportovní disciplíny je ale problém, že mnoho závodníků neví, co je vlastně čeká, a proto se nemohou připravit jako ti, kteří už mají takový závod za sebou, a těch v Čechách mnoho není – přibližně osm. Abych toto částečně napravil, rozhodl jsem se napsat, jak probíhají přípravy na obdobný závod Polaris v Anglii, kde má tato disciplína největší tradici i počet účastníků.

Zúčastnil jsem se tohoto závodu 5x v různém ročním období vždy ve dvojici se svým kamarádem Johnem Houlihanem, který je jeden z nejlepších Britů v této disciplíně a většinu fíglů mám proto od něho.

Pominu vlastní fyzickou přípravu i přípravu vlastního kola, neboť toto není nic specifického pro náš sport. Upozornil bych jen na to, že se jedná o vytrvalostní závod, Polaris je na 7 a 5 hodin, Poděbradka Bike Adventure na 6 a 4 hodiny, a tomu musí odpovídat i kvalita kola, aby se během závodu nerozpadlo. Obdobně to platí i o závodnících.

Před přihlášením

Jde hlavně o výběr partnera . Protože se jedná o závod dvoučlenných družstev, měli by být samozřejmě fyzicky přibližně stejně zdatní. V případě, že nejsou – např. u smíšených družstev, je potřeba s tím počítat a uvědomit si, že nejde o to dokázat tomu slabšímu, že je slabší, ale o to získat společně nejvíce bodů. Mírná nerovnováha výkonnosti nemusí být na závadu, jestliže oba dokáží pracovat v týmu a rozdělit si úkoly. Jsou i takové dvojice, kdy jeden mapuje a rozhoduje o trase apod. a druhý jenom jede, případně dělá “nosiče vody”. Je nutno ale i mistra kontrolovat selským rozumem, protože v únavě se někdy dělají chyby, nad kterými se pak jen kroutí hlavou.

Před příjezdem do místa závodu

Předpokládám, že kolo máme. Samozřejmostí jsou minimálně 2 náhradní duše, lepení a základní nářadí – stačí univerzální nožový klíč, eventuelně nýtovačku na řetěz.

Mapa se používá obvykle příslušná turistická a pořadatel uveřejňuje typ a číslo. Jednu dostane každá dvojice a navíc je obvykle možnost si další od pořadatele zakoupit. Je totiž výhodné, když mají mapu oba dva. Mapu je však při závodě nutno zabezpečit proti dešti a zničení, a přitom ji mít pohotově k dispozici. Nyní jsou v zásadě dvě možnosti:
Profi – Seženu si samolepící folii, kterou si mapu po zákresu olaminuji. Problém je v tom, že tuto folii jsem v obchodě viděl nejblíže v Mnichově, ale v Anglii ji mají v každém větším papírnictví. Pokud nečekáme velké deště, s trochou opatrnosti lze použít i co nejširší izolepu – aspoň 10 cm široká. Mapu je ale vhodné připevnit ke kolu, a to tak, aby ji bylo možno snadno rozbalovat a otáčet. Na to používají závodníci různá “udělátka”. Mně se nejvíce osvědčila klipsna z plexiskla, dlouhá asi 20 cm, do které si složenou mapu zastrčím. Jiní používají desku cca 25 × 25 cm se dvěmi gumami – zavařovačkami.
Turistická – koupit si taštičku na řidítka s otočným mapníkem nahoře. Občas jsem ji viděl u nás prodávat. Pak ovšem nepotřebuji, a ani není vhodné, mapu laminovat, protože by se špatně skládala. Pokud by ale celý závod hustě pršelo, tak to asi mapa nevydrží. Je samozřejmě také možné mapu strkat do kapsy, v případě deště ještě do igelitového sáčku. V Anglii tak taky spousta dvojic jezdí.

Protože kontroly, případně další podrobnosti, si každý zakresluje do mapy sám, je potřeba koupit několik barevných, tenkých a vodou nerozpustných fixů. Minimálně červený a modrý, doporučuji i zelený a černý. Dále je vhodný i žlutý a světle zelený zvýrazňovač, který je transparentní. Taky nůžky na papír a výše zmíněnou izolepu. Toto vše si je sice možno půjčit od kamarádů, ale když je před závodem na shromaždišti málo času…. Doporučuji také voskovou červenou pastelku, kterou lze psát i na zalaminovanou mapu a nesmyje se vodou.

Jídlo na závod – podle mé zkušenosti to lze odjet na nějaké energetické tyčinky, např PowerBarky. Bohatě stačí jedna na hodinu jízdy. Dále je nutno, zejména v létě, mít dostatek pití, tzn. nějaký iontový nápoj. Předpokládám, že každý má na kole dva košíky a dvě lahve. Ten, kdo je zvyklý hodně pít, musí počítat, že si během závodu vodu někde nabere. Je proto dobré si iontový prášek připravit v dávkách na jednu láhev do samostatných igelitových pytlíků, které se při závodě jednoduše roztrhnou a vysypou do lahve.

V místě závodu před startem

Je lepší do místa závodu přijet nejpozději odpoledne, protože je potřeba, kromě běžných věcí jako postavit stan a najíst se, také provést mapovou přípravu, která zabere libovolně dlouhou dobu. Navíc potkáte spoustu známých, takže čas utíká neuvěřitelně rychle.

Na prezentaci dostaneme mapu, druhou si případně koupíme a jdeme si zakreslit kontroly podle popisu souřadnic. Kontroly se zakreslí obvykle červeným fixem, k němu se napíše pořadové číslo a jinou barvou popis. Potom se do map dokreslí změny podle vyvěšených vzorových map (pokud jsou). Toto je důležité v Anglii, kde jsou dokresleny hlavně cesty, které jsou povoleny a které naopak zakázány. Poté se mapa ostřihne tak, aby nebyla zbytečně velká, ale pozor, ať si neustřihnete nějakou důležitou objížďku! Protože ostřihnutím se obvykle ztratí číslování souřadnic, je potřeba si je napsat na okraj mapy. Na spodní nebo horní okraj je výhodné si napsat i pořadová čísla kontrol, aby se rychleji vyhledávala.

Nyní nastane libovolně dlouhá etapa studování mapy a postupů. Většinou si závodníci postupy mezi jednotlivými kontrolami vyznačují žlutým nebo světle zeleným zvýrazňovačem. Nakonec se mapa zalaminuje samolepicí folií – viz výše. Pokud se předpokládají větší deště (v Anglii vždy), tak po obou stranách.

Na startu

Na start je potřeba se dostavit alespoň 5 min před časem startu. Startuje se po skupinách obvykle 10 dvojic. Z místa startu se jede po značené cestě někdy až 2 km na místo, kde se vydává lísteček s bodovým ohodnocením kontrol. Je lepší si vzít lístečky dva, pro každého jeden. Pokud máte jen jednu mapu, je lepší, když jeden diktuje, jinak si každý do své mapy zapíše bodové hodnoty ke každé kontrole. Na to je výhodné použít červenou voskovou pastelku. Některé kontroly mají nulovou hodnotu, tak se jenom škrtnou, protože ty se vynechávají. Druhý den je to ale jinak, takže se obvykle použijí. Pro rychlejší vyhledání se použijí čísla kontrol napsaná na dolním nebo horním okraji.

Jakmile jsou zapsány všechny bodové hodnoty, začíná vymýšlení, které kontroly a v jakém pořadí se pojedou. Tato chvíle, která trvá několik minut, rozhoduje ze 70% o výsledku. Těžko k tomu dávat nějaké doporučení, protože záleží na zdatnosti týmu, kolik toho stihne. Ti lepší obvykle začínají u vzdálenějších, více hodnocených kontrol a bližší kontroly si nechávají na konec, aby ke konci měli více variant podle času, který jim zbývá. Jinak by se mohlo stát, že se všechny blízké posbírají a na vzdálenější už není čas. Doporučuji tuto fázi neuspěchat, ale také nemá smysl zbytečně dlouho dumat – když se nemůžete rozhodnou pro jednu ze dvou variant, tak to asi podle mapy nevymyslíte a musíte se nějak rozhodnout. Obecně je jistější vybrat variantu po lepších cestách, i když je třeba delší. My jsme obvykle vyjížděli 10 až 13 minut po startovním čase, ale vím o takových, kteří vyjeli i za 6 minut.

Po startu

Tak to už je jen na vás.